V průběhu sedmi měsíců roku 1961 a 1962 si Jiddu Krishnamurti bez zjevného záměru pořizoval denní záznamy svých hlubokých transcendentálních zkušeností, vjemů a stavů vědomí. Asi netušil, jak působivé svědectví o svém vnitřním světě do zápisků vtěluje. Deník nám umožňuje poznat Krishnamurtiho nejen jako intelektuálně vytříbeného duchovního zasvěcence a analytika lidské psychiky, ale také jako neobyčejně citlivého a vnímavého pozorovatele přírody v její celistvosti i detailech. Autor mimo jiné učí, že skutečnou krásu lze zažívat pouze za naprostého utišení mysli, ve stavu úplného odosobnění, v němž není místa pro úsilí ani chtění.

Jde o dílo, které svým obsahem i formou zcela vybočuje z autorovy tvorby. Nikdy předtím ani nikdy potom si takové zápisky nepsal. Deník patří k tomu nejlepšímu, co nám tento vynikající znalec ducha zanechal.